Pokud se potřebuji dostat z bodu A do bodu B a nemám vlastní dopravní prostředek, mám několik možností.

1.      Mohu použít vlakovou dopravu– koleje nevedou všude.
2.      Počkám si na autobus– díky neustálým přestupům, mohu jet také několik kilometrů i několik hodin.
3.      Půjdu pěšky– když vidím svůj kufr, tak rovnou zamítnuto, to nebyl dobrý nápad.

Jestliže je mi jasné, že předchozími návrhy cesta nevede, zavolám si taxislužbu.
–         Pakliže stojím někde uprostřed města, bude to tak trochu jednodušší. Jistě nebude problém najít informační centrum, kde mi zaručeně dají telefonní číslo, nebo rovnou taxikáře zavolají.
–         Pokud se ale nacházím někde na mezi, bude to tak trochu složitější. Jestliže nemám žádný kontakt na taxi, budu muset využít nějakou telefonní informační službu, kde mi pomohou.

A pak už si stačí sednout na kufr a počkat.

Hlavně nebýt barvoslepý

·         Pokud na tom zmíněném kufru sedím poblíž Londýna, mohu si být jistá, že pro mě přijede černý vůz. Myslím, černý vůz londýnské taxislužby.
·         Pokud jsem se ale vydala do New Yorku, mám velkou pravděpodobnost, že pro mě přijede žlutá vosa. Tak totiž místní žlutým taxíkům přezdívají. A je dobré využít právě žlutého, jeho řidič má totiž rozhodně licenci, a tak Vás nenatáhne.
·         V Mexiko city, hlavním městě Mexika, se snažte rozhodně nastoupit do zeleného taxi.
·         V Německu dávají přednost slonové kosti. Podle mých informací bylo právě Německo první zemí, kde vyjelo první taxi. A to roku 1897, ve městě Stuttgartu.

Skútrem po Praze

O pražských taxikářích už toho bylo napsáno tolik, že je vynecháme. Ale v Praze chvilku zůstaneme. Mají tam jednu zvláštnost. Od roku 2010 tu funguje moto taxislužba.

Má oproti klasice několik výhod.
–         Doprava je rychlejší, levnější a pro stálé zákazníky a studenty poskytují slevy.

Má však také jednu nevýhodu.
–         Umíte si představit, že Vás navštíví z Praze babička z venkova a přijede pro ni na nádraží skútr?