Prostituci se někdy říká nejstarší řemeslo, ale i přesto v mnoha státech na světě není uznávaná jako legální způsob obživy. I přesto, že na světě asi nenajdete stát, možná s výjimkou Vatikánu, kde by se tento způsob obživy neprovozoval, prostitutky a prostituti stojí na samém dně společenského žebříčku. Poslední dobou ale nabývají na síle hlasy, že v zájmu prostitutek i jejich zákazníků by možná bylo dobré tuto „profesi“ legalizovat, kvůli bezpečnosti a snazší kontrole.
Je ale vůbec možné uzákonit něco, kde předmětem obchodu je naše vlastní tělo? Z určitého pohledu jistě. Koneckonců, například plazmu nebo krev lze prodat (tedy, darovat za odpovídající finanční náhradu) naprosto legálně, stejně tak je legální například práce coby pornoherec nebo striptérka. Tak proč by zrovna bordely měly být ilegální? Jejich dekriminalizace by umožnila důslednější kontrolu a zvýšila bezpečí pracovníků i jejich zákazníků.
Podle některých proto, že legalizace prostituce by neznamenala jen uznání existence vykřičených domů. Znamenala by také uzákonění nebezpečného postávání u silnic nebo na zastávkách. Levné děvy jsou jedny z nejohroženějších, a vystavovat se dobrovolně takovému nebezpečí by legální být nemělo. To, že placený sex u nás není právně rozpoznáván jako legální způsob obživy, tak brání tomu, aby si ji lidé volili jako rychlý způsob, jak přijít k penězům. Odpůrci širší legalizace poukazují i na to, že na samotné řemeslo je navázána spousta negativních jevů: drogová závislost, obchod s lidmi, násilí. Měli bychom tedy povolit něco, co je nejspíš dost nebezpečná a špinavá hra?
Oba tábory svou pravdu hájí s nebývalou vervou, a řešení je v nedohlednu. Co ale můžeme udělat už teď je přestat zavírat oči, a přiznat si, že tento způsob obživy byl, je a bude, a že se jím někdo živí a nejspíš živit bude i dál, ať už na to má úřední papír, nebo ne.