Sluneční soustava – Země


Největší vzdálenost Země od Slunce je 152,1 milionů km a nejmenší 147,1 milionů kilometrů. Nejvyšším místem na planetě je Mount Everest se svojí nadmořskou výškou 8850 metrů a nejnižším místem na Zemi je prohlubeň Mariánský příkop, jehož hloubka je 11,033 km.
Země má jednu oběžnici – Měsíc. Stejně jako i jiné planety sluneční soustavy je Země stále vulkanicky činná.
Země je největší z terestrických planet, jedinou z nich, která se skládá ze čtyř vrstev a jedinou, na které existuje v různých skupenstvích voda. Ta pokrývá 70 % zemského povrchu.Země a její satelit
Jednotlivé vrstvy jsou:

  • zemská kůra – dosahuje do hloubky asi 8 km pod oceány a 70 km pod pevninou; skládá se převážně z vyvřelin
  • svrchní plášť – ten je přes svoji tuhost poměrně viskózní, sahá do hloubky cca 2900 km; převážně je tvořen hořčíkem, křemíkem, železem a kyslíkem; pozn. sloučeniny těchto prvků tvoří minerál olivín
  • vnější pevné jádro – tato část zemského jádra je tvořena niklem a železem (NiFe); poloměr pevného jádra činí přibližně 3500 km
  • vnitřní tekuté jádro – má poloměr asi 1200 km; teplota tam dosahu kolem 6000oC

Atmosféra Země:
Atmosféru naší planety tvoří ze 78 % dusík, z 21 % kyslík, 0,9 % je argonu a zbytek je tvořen dalšími plyny a vodními parami. Vodní páry se kondenzují v neprůhledné mraky, ale jinak je atmosféra průhledná. Celá atmosféra je tvořena několika různými vrstvami, které se od sebe liší teplotou, hustotou a tlakem.
Vrstva, v níž žijeme, tj. od nulové nadmořské výšky až po výšku 18 kilometrů se nazývá troposféra. Mocnost troposféry je na pólech kolem 9 km, na rovníku již zmíněných 18 km. V podstatě v ní vzniká počasí. Poté následuje tzv. tropopauza, což je oblastní předěl mezi troposférou a stratosférou.Přistání na měsíci
Stratosféra dosahuje do nadmořské výšky asi 50 km. Do 30 kilometrů se udržuje stabilní teplota, a to podle zeměpisné šířky mezi mínus 45oC až mínus 75oC. Horní vrstva stratosféry se otepluje až na mínus 15oC. Prostřední stratosférická vrstva se jmenuje ozonová vrstva a ozón (O3) dokáže pohlcovat ultrafialové záření – díky tomu se tohoto zhoubného slunečního záření dostane na zemský povrch jen asi 1 %. Člověk však svou činností ozónovou vrstvu ničí (ozónová díra) a tak je lidstvo do jisté míry vystaveno nebezpečí slunečního UV záření.
Třetí atmosférickou vrstvou je mezosféra, dosahující až do výšky 80 km. Po ní následuje termosféra – do 500 km, a vrstva nad touto výškovou hranicí se nazývá exosféra.