Snad největší rozmach vědy u nás započal v roce 1918 – vznikem První republiky. A protože do jejího čela byl zvolen univerzitní profesor Tomáš Garrigue Masaryk, výzkum a věda dostala zelenou. Prezident, který podpořil vědecký rozvoj pod záštitou Akademie věd. Místem, ve kterém na počátku minulého století bylo spravováno vědeckými pracovníky a to převážně muži. Do funkce místopředsedkyně byla v roce 1993 zvolena poprvé žena. Profesorka Helena Illnerová. Narozená v roce 1937 v Praze. V roce 2001 už vystřídala ve funkci předsedkyně AV svého předchůdce – profesora Rudolfa Zahradníka. Tato česká fyzioložka a biochemička jako první na světě spolu se svým týmem odhalila, že tvorba melatoninu v šišince mozkové je řízena biologickými hodinami. Které jsou přímo v mozku. Vědeckému výzkumu se tato mimořádná žena věnovala po celý profesní život. V roce 2005 byla prezidentem republiky oceněna medailí Za zásluhy a v roce 2011 obdržela Čestné uznání Mensy ČR.
Jednou z prvních žen, které se prosadily na vědeckém poli, byla česká farmakoložka Helena Rašková. Narodila se v roce 1913. Svoji vědeckou dráhu započala studiem medicíny. A v pozici lékařky pak působila u farmaceutické firmy Fragner. Za druhé světové války se připojila k výzkumu řešení epidemie skvrnitého tyfu. Po stáži na Oxfordské univerzitě se v pozici učitele vrátila na Karlovu univerzitu. Stala u zrodu Světové unie farmakologických společností. V roce 1955 byla jmenována ředitelkou Fakulty dětského lékařství a dva roky později profesorkou farmakologie. Další ženu, kterou nelze nevzpomenout je Dana Drábová.
Jaderná fyzička, která se narodila v roce 1961 v Praze. Vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. V roce 1999 stala předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Za svoji vědeckou práci převzala v roce 2013 Čestný doktorát a v roce 2014 medaili Za zásluhy. Neurovědu si zvolila jako svůj vědecký obor Pavla Jendelová. Narodila se v roce 1965 a po studiu na Karlově univerzitě v Praze se stala badatelkou ve výzkumu kmenových buněk a regenerativní medicíny. V roce 2004 za svoje vědecké práce získává Cenu Otto Wichterleho pro nejlepší mladé pracovníky AVČR. Dodnes vyučuje na fyziologii na Lékařské fakultě UK. Svoje vědecké poznatky publikuje v mnoha odborných časopisech doma i v zahraničí.